...a další naše zvířátka...nejen ta chlupatá
Již několik let chovám dvě suchozemské želvy - Testudo hermanni - želva zelenavá. Testudo hermanni je nejrozšířenější terarijní želvou, která se snadno množí. Je chráněná a podléhá registraci CITES, protože až do roku 1977 se miliony těchto želv dovážely jako domácí mazlíčci.
Nejobvyklejší zbarvení této želvy je žlutě olivové až hnědavé s velkými tmavými skvrnami. Charakteristické je trnovité zakončení ocásku a u většiny jedinců je rozdělený nadocasní štítek.
Potravu tvoří především pampelišky, jetel, jitrocel nebo vojtěška, čínské zelí, chutná jim také salát, kapusta, listy kedlubny apod. V menší míře je možné podávat i různé druhy zeleniny a ovoce. Aby želvě nechyběly žádné důležité látky, je třeba do krmení přidávat vitamíny pro želvy. Abych zjistila dostatek vápníku, strouhám jim na krmení sépiovou kost.
Svou první želvičku jsem si pořídila na jaře 2001 ve věku asi půl roku a dostala jméno Žofka. Protože jsem chtěla želvičky dvě, tak k Žofince přibyla v listopadu 2001 tříměsíční Julinka. Z Žofinky se časem vyklubal kluk, ale protože jsem už nechtěla měnit jméno, tak se z Žofky stal Žofík. Žofík je od malička zdravý a má se k světu.
To s Julinkou to bylo horší. Když jsem si ji pořídila, hned jsem ji odčervila a nestačila se divit. Byla silně napadená škrkavkami. Tohoto úporného parazita jsme se dlouho nemohli zbavit, přes opakované odčervování se vždy znovu a znovu objevil. Asi následkem toho byla celkově oslabená a byla opakovaně nemocná. První tři roky života byly jako na houpačce. Chvíli byla zdravá a pak zase apatie, nezájem o krmení, vyschlé oči bez lesku. Dostávala injekčně antibiobika a vitamíny a po třech letech se konečně vzpamatovala a stala se z ní normální, zdravá a žravá želvička. Už přerostla i Žofíka a já doufám, že máme definitivně vyhráno. Bohužel se to trochu projevilo na jejím vzhledu, krunýř nemá tak pravidelný, jak by měl být, ale to mi až tak nevadí. Hlavně, že je zdravá. Vzhledem k tomu, že mám párek, tak doufám, že se časem dočkám i mláďat.
V srpnu 2009 jsme želvičkám konečně udělali na zahradě venkovní výběh. Snad se jim tam bude líbit.
—————
—————
—————